|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
|
Meziválečná historie spolku baráčníků v Týně nad Vltavou
MARŠÍKOVÁ, Šárka
Tato bakalářská práce se zabývá sdružením baráčnické obce v Týně nad Vltavou. Cílem je stručně popsat historii spolku, jeho vznik, první roky působení a zaměřit se na jeho spolkovou činnost v meziválečném období v letech 1918 až 1938. Činnost spolku v Týně nad Vltavou je velmi výrazně spojená s aktivitou baráčnických komunit v tehdejším Československu. V první části se zabývám podobnými spolky v ČSR po roce 1918 a zaměřuji se zejména na jejich národnostní a vlastenecké poslání. Druhou část práce směřuji na spolek v Týně nad Vltavou a také na zasloužilého člena a kronikáře vltavotýnských baráčníků pana Jeníka Švehlu. V závěru práce shrnuji vývoj baráčníků, nejen v Týně nad Vltavou, a na základě těchto zjištění je nastíněno další směřování tohoto spolku.
|
|
|
love rhymes with fuck you
Bražina, Jan ; Pěchouček, Michal (oponent) ; Mazanec, Martin (vedoucí práce)
Ve své práci zhmotňuji osobní prožitky, vzpomínky a představy o budoucím životě. V souvislosti s nimi dále tematizuji i heteronormativitu vztahů diktovanou společností mladým lidem. Ve své tvorbě se uvedenými tématy zabývám prostřednictvím intuitivní práce s textilem, kdy se snažím skrze tento materiál vyjádřit své pocity, ve kterých tíhnu k domácímu a klidnému zázemí. V průběhu minulého roku jsem začal s projektem, který původně nesl název Hydroponic Love, v němž jsem se vypořádával s vlastním selháváním ve vztazích a budoval pouto k neživým předmětům za účelem ukojení své touhy po lásce. Skrze tuto etapu jsem postupně rozvinul své téma a rozpracoval představu o lásce, která může přecházet až v nebezpečnou posedlost. Projekt se nakonec rozšířil na čtyři části, ve kterých jsem rozpracoval několik podtémat, která se již nevěnovala jen mým osobním tužbám a selháním, ale i s nimi souvisejícímu širšímu společenskému kontextu.
|
|
|
Akční scénografie v Československu, Praha 2012
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (oponent)
"Akční scénografie" je termín, který se poprvé objevil v polovině sedmdesátých let v souvislosti s pořádáním třetího ročníku mezinárodní scénografické soutěže Pražské quadriennale (PQ '75). Sovětský kritik Viktor Berjozkin tak označil nový proud, který se na této přehlídce ve většině národních expozic začal projevovat. Jednalo se o alternativní přístup k divadelnímu prostoru, kdy se programově upouštělo od klasického kukátkového jeviště. Začaly se hledat nové možnosti inscenování v netradičních, mnohdy nedivadelních prostorách, které nabízely větší kontakt s divákem. V estetických přístupech se akční scénografie odvracela od přebujelé výtvarnosti, iluzivnosti, kašírování a složitých technických řešení. Naopak čerpala inspiraci z "chudého umění" (arte povera) a pop-artu. Využívaly se "chudé" - tedy obyčejné- a přírodní materiály (ve velké míře to byla především textilie) a předměty, pocházející z všedního každodenního života. Jednoduchost a přitom nápaditost se staly podstatným požadavkem nové estetiky, stejně jako neustálá konfrontace dramatické a empirické reality. Rekvizity, které se ocitly na jevišti měly být především mnohovýznamové. To znamená, že jeden scénický prvek mohl v průběhu představení pomocí hry herců několikrát změnit svůj význam a funkci. Např. postel se tak stala jídelním stolem,...
|
|
|
Folklórní soubory na Znojemsku
Krčálová, Monika ; Veverková, Jana (vedoucí práce) ; Pecháček, Stanislav (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o představení folkloru a několika lidových souborů působících v minulosti i současnosti na Znojemsku. Přestože Znojmo není přímo folklorní oblastí, jsou zde lidé a tradice, jež ho na Znojemsku udržují. Zejména se zaměřuji na soubor Dyjavánek, který zde působí více jak 25 let. Dále popisuji několik dalších těles, lidové kroje, písně a tance. Cílem této práce je představení hudebního života na Znojemsku, který je velmi bohatý a snaží se co nejvíce přiblížit lidem pořádáním svátků hudby a různých hudebních festivalů.
|
|
|
Divadelní kostým jako sdělení
Jurčová, Jana ; Sarkissian, Alena (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Práce se zabývá divadelním kostýmem, konkrétně jeho výtvarnými a informačními možnosti. Představuje způsob, jakým divákovi předává informace o postavě, především o jejím charakteru a postavení v rámci dramatických vztahů. Za tímto účelem popisuje ve třech hlavních částech práce tři základní možnosti výtvarného vyjádření divadelního kostýmu, a to přesněji tvar, barvu a materiál. K tomu využívá tří současných inscenací, jmenovitě Soudné sestry z Divadla v Dlouhé, Faidru z téhož divadla a Evžena Oněgina z Divadla Petra Bezruče. Na případových studiích vybraných postav z těchto divadelních her jsou předložené teorie prezentovány.
|
|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
|
Vliv divadelního kostýmu na herce
Vojtová, Ivana ; Hnilica, Karel (vedoucí práce) ; Žák, Josef (oponent)
Vývoj divadelních kostýmů nelze oddělit od vývoje civilního odívání. Nejvýznamnějším obdobím v historii divadelních kostýmů je antické Řecko. Všechny další etapy z něj vycházely nebo čerpaly inspiraci. Doba renesance se váže zejména k fenoménu anglického divadla a italské komedie dell'arte. Oba tyto směry se vyznačují specifickým způsobem kostýmování, přičemž komedie dell'arte vyniká svým maskováním a typizací postav. Až počátkem 20. století se kostýmy začaly prosazovat jako samostatná oblast dramatické tvorby, kterou je potřeba se podrobně zabývat a věnovat jí náležitou pozornost. Toto jsou čtyři podstatné mezníky v dějinách divadelního kostýmu. Avšak ke změnám, ať se týkaly vnímání oděvů herců (diváky i jejich nositeli) nebo střihů a materiálů, docházelo ve všech historických etapách. Existuje souvislost mezi úspěšným zvládnutím divadelní role a kostýmem, který má herec při jejím ztvárňováním na sobě. Kostýmy hrají důležitou roli ve spojení s pohybem, a to ze dvou úhlů pohledu. Jednak se často stává, že kostým vyžaduje specifický způsob chůze, držení těla apod., což dodává divadelní postavě určitý výraz. Hercům to pomáhá lépe s figurou souznít a vcítit se do ní. Na druhou stranu může oděv herce limitovat. To se stává v případech, kdy je zhotoven ze špatného materiálu, má špatný střih nebo...
|
|
|
Akční scénografie v Československu, Praha 2012
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (oponent)
"Akční scénografie" je termín, který se poprvé objevil v polovině sedmdesátých let v souvislosti s pořádáním třetího ročníku mezinárodní scénografické soutěže Pražské quadriennale (PQ '75). Sovětský kritik Viktor Berjozkin tak označil nový proud, který se na této přehlídce ve většině národních expozic začal projevovat. Jednalo se o alternativní přístup k divadelnímu prostoru, kdy se programově upouštělo od klasického kukátkového jeviště. Začaly se hledat nové možnosti inscenování v netradičních, mnohdy nedivadelních prostorách, které nabízely větší kontakt s divákem. V estetických přístupech se akční scénografie odvracela od přebujelé výtvarnosti, iluzivnosti, kašírování a složitých technických řešení. Naopak čerpala inspiraci z "chudého umění" (arte povera) a pop-artu. Využívaly se "chudé" - tedy obyčejné- a přírodní materiály (ve velké míře to byla především textilie) a předměty, pocházející z všedního každodenního života. Jednoduchost a přitom nápaditost se staly podstatným požadavkem nové estetiky, stejně jako neustálá konfrontace dramatické a empirické reality. Rekvizity, které se ocitly na jevišti měly být především mnohovýznamové. To znamená, že jeden scénický prvek mohl v průběhu představení pomocí hry herců několikrát změnit svůj význam a funkci. Např. postel se tak stala jídelním stolem,...
|
|
|
Mongolský tradiční oděv
Havlíčková, Veronika ; Oberfalzerová, Alena (vedoucí práce) ; Zikmundová, Veronika (oponent)
Anotace: Tato práce se zaměřuje především na popis mongolského tradičního oděvu. Představuje jeho současný střih a strukturu. Rozebírá tradiční oděv v jednotlivých historických obdobích, jež byly podstatné pro jeho vývoj, a popisuje tradiční kroje mongolských etnik, včetně jejich obuvi, pokrývek hlavy, šperků a dalších doplňků. Obsahuje také tradiční výrobou materiálů, hlavně vyděláváním kůže a výrobou plsti. Přílohy obsahují slovníček pojmů, obrazovou přílohu zkoumaných exponátů z Náprstkova muzea a výstřižek modelu tradičního deelu.
|
host ::
RSS.